Černý nebo také dávivý kašel (pertuse, pertussis) způsobuje bakterie Bordetellapertussis. Jedná se o těžký zánět postihující sliznice dýchacích cest, hlavně průdušnic a průdušek. Roznáší se kapénkovou infekcí a nejvíce nemocných je hlášeno ve věku 15–19 let. U adolescentů a dospělých mívá někdy pertuse mírný či atypický průběh, proto uniká pozornosti a nebývá hlášena. Tito poddiagnostikovaní nemocní jsou zdrojem infekce pro kojence a batolata, pro které představuje černý kašel těžké, život ohrožující onemocnění zejména do doby, než se takto malé děti naučí samy vykašlávat, což je cca do 3 měsíců.
Jedná se o kašel trvající minimálně 2 týdny s jedním z následujících příznaků: záchvaty kašle, kokrhavý kašel, zvracení po záchvatu kašle bez jiných zjevných příčin a apnoická pauza u kojenců. Jako komplikace se mohou vyskytovat například záněty uší, pneumonie, časté zvracení s dehydratací, křeče či poruchy vědomí. Může též dojít ke zlomeninám žeber. Černý kašel, který přejde do chronického stádia, může způsobit astmatické projevy a bývá zaměňován za astma.
Inkubační doba se udává 7 až 21 dnů.
Po inkubační době probíhá onemocnění ve dvou fázích. Zpočátku vypadá jako běžný katar horních cest dýchacích obvykle v doprovodu mírně zvýšené teploty, rýmy, nechutenství a pokašlávání. Postupně se mohou dostavit záchvaty typického dráždivého kašle se zajíkáním, většinou bez teplot, při nichž se pacient dusí, modrá a zvrací. Při závažném průběhu se záchvaty objevují téměř nepřetržitě, více v noci. To vede k těžkému vyčerpání a k dehydrataci pacienta. U těžkých forem se objevuje také krvácení do mozku. K nejzávažnějším komplikacím patří zánět mozku, křeče a těžké zápaly plic, které bývají zpravidla doprovázeny vysokou horečkou.
Nemocný černým kašlem je nakažlivý od konce inkubační doby několik týdnů.
Onemocnění se diagnostikuje výtěrem z krku a následnou kultivací či odběrem krve pro test na protilátky.
Probíhá antibiotiky, hospitalizace zejména u kojenců, u starších dětí a dospělých v případě komplikovaného průběhu.
Podle SZÚ (Státní zdravotní ústav) byly v letech 2006–2015 hlášeny v ČR stovky až tisíce případů černého kašle.
Odhaduje se, že každý z nás prodělá černý kašel 2–3x za život. Ani prodělání černého kašle, ani očkování nevede k trvalé imunizaci.
|
|
2006 |
2007 |
2008 |
2009 |
2010 |
2011 |
2012 |
2013 |
2014 |
2015 |
|
Dávivý kašel, B. pertussis |
234 |
186 |
767 |
955 |
662 |
324 |
738 |
1233 |
2521 |
585 |
http://www.wikiskripta.eu/index.php/Pertuse
http://www.vakciny.net/pravidelne_ockovani/DTP.htm
http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-2006-2015-absolutne
Záškrt (diphtheria, diftérie) je akutní infekční onemocnění především horních cest dýchacích vyvolané bakteriemi Corynebacterium diphtheriae nebo Corynebacterium ulcerans. Příčinou ohrožení lidského života je bakteriální toxin (tzv. difterický toxin), který tyto bakterie produkují.
Tento toxin však produkují pouze některé z mnoha kmenů těchto bakterií. Netoxické kmeny působí pouze angínu, případně infekci sliznic či rány nebo kůže. Pokud ale kmen produkuje toxin, dochází k toxémii organismu a hrozí závažné postižení srdce, případně ledvin nebo i jiných orgánů včetně závažných obrn.
Záškrt je znám vytvářením tzv. pablán (membrán) v oblasti horních cest dýchacích. Tyto pablány pevně drží na postižených sliznicích, mohou přerůstat i celé hrdlo a vytvářet závažnou mechanickou překážku dýchání.
Záškrt je přenosný z člověka na člověka, výjimečně může být prostředníkem i zvíře, případně kontaminovaný předmět. Inkubační doba se uvádí 2–4 dny. Poté bakterie začnou tvořit toxin. Nemocná osoba je nakažlivá 2–4 týdny.
Již při podezření na onemocnění záškrtem se podává tzv. antidifterický imunoglobulin (antitoxická protilátka) v raných stádiích nemoci, poté antibiotika. Později probíhá léčba symptomů a podpora vitálních funkcí. Úmrtnost se udává 5–10 %.
V letech 2006–2015 nebyl podle SZÚ (Státní zdravotní ústav) hlášen v ČR žádný případ záškrtu.
Překonání záškrtu nevytváří ochranu před opakovaným onemocněním.
Zdroje:
http://www.szu.cz/uploads/Epidemiologie/Difterie/2015_06_15_Difterie.pdf
http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-2006-2015-absolutne
http://www.wikiskripta.eu/index.php/Dift%C3%A9rie
http://www.vitalia.cz/clanky/17-kauza-ockovani-zaskrt/#ixzz45WYngBGq
Zarděnky jsou virové infekční onemocnění způsobené virem rubeola. Jedná se o typické dětské onemocnění přenášené kapénkovou cestou. Zdrojem nákazy může být nakažený člověk nebo dítě s vrozeným zarděnkovým syndromem, u nějž dochází k vylučování viru i několik měsíců po narození. Inkubační doba se pohybuje mezi 12 a 23 dny, nejčastěji 17 dní. Nakažená osoba je infekční 2 dny před a 5 dní po vzniku vyrážky. Proděláním zarděnek vzniká celoživotní imunita. U značné části nemocných, hlavně u dospělých, probíhá nemoc bez příznaků.[1, 2, 3, 4]
Průběh nemoci není nijak závažný, projevuje se růžovočervenou nesplývající vyrážkou, která se objeví nejprve na obličeji a trupu, posléze na končetinách, kde nemusí být výrazně zřetelná. Výsev vyrážky trvá obvykle tři dny. Mezi další příznaky patří: zvětšené uzliny především na šíji a za ušima, zvýšená teplota většinou nepřesahující 38,5 °C, bolest kloubů, bolest hlavy, zimnice, průjem před výsevem vyrážky. Dále nemoc většinou provází zánět horních cest dýchacích. Komplikace této nemoci, především v dětském věku, jsou velmi vzácné, u mladistvých a dospělých můžou příležitostně způsobit bolesti kloubů až artritidu (častěji u žen), může se také vyskytnout encefalitida nebo trombocytopenie. [1, 2, 3, 4, 5]
Diagnóza nemoci pouze na základě klinického obrazu je velmi nespolehlivá, protože vyrážku mohou vyvolávat i jiné viry, navíc obraz nemoci bývá často atypický. Spolehlivější je proto rozbor krve na přítomnost protilátek. Dá se předpokládat, že mikrobiologická laboratoř bude také zjišťovat původ viru (tedy zda se nejedná o vakcinační typ viru), nicméně z epidemiologického hlediska je rozumné zjištění typu viru od svého lékaře přímo žádat. [1, 3, 6]
Vzhledem k mírnému průběhu onemocnění není indikována speciální léčba, v případě vysoké teploty nebo svědivé vyrážky spočívá pouze v mírnění příznaků s použitím léků na snížení teploty a zmírnění svědění a analgetik proti bolesti. Z alternativní léčby zmiňme např. bylinné čaje na rýmu a teplotu nebo homeopatii, která je v léčbě zarděnek a dalších dětských nemocí velmi účinná. Při onemocnění je vhodná lehká strava bohatá na vitaminy, dostatek tekutin a domácí klidový režim po dobu vylučování viru. [1, 2, 3, 4]
Nebezpečné jsou zarděnky pro těhotné ženy, zejména v prvním trimestru těhotenství, kdy mohou způsobit smrt nebo vážné poškození plodu. Při podezření na onemocnění u těhotných žen by měla být diagnóza co nejdříve potvrzena vyšetřením protilátek v krvi. Děti, jejichž matky v těhotenství onemocněly zarděnkami, se rodí s tzv. vrozeným zarděnkovým syndromem. Postižené jsou tím více, čím časněji během těhotenství nemoc u matky proběhla. Narozené děti mají často postižený zrak nebo sluch, srdeční a psychomotorické vady. Při onemocnění ženy v prvním trimestru těhotenství je riziko onemocnění plodu vrozenými zarděnkami 80–90 %. Po 16. týdnu těhotenství toto riziko klesá na 25–0 % a po 20. týdnu vzniká vrozený zarděnkový syndrom pouze zřídka. Z tohoto důvodu by se měli lidé s podezřením na onemocnění zarděnkami snažit vyhýbat kontaktu s těhotnými ženami. Nicméně schopnost poškodit plod mají i další běžné viry, jedná se např. o cytomegalovirus, herpetický virus a parvovirus B19. Proti těmto virům neexistuje očkování. [1, 2, 3, 5]
Očkování proti zarděnkám probíhá v České republice v rámci očkovacího kalendáře kombinovanou vakcínou MMR (proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám).
Zdroje:
[1] http://nemoci.vitalion.cz/zardenky/
[2] https://www.nutriklub.cz/clanek/zardenky
[3] http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2008/06/03.pdf
[4] https://cs.wikipedia.org/wiki/Zarděnky
[5] http://www.rizikaockovania.sk/dok/dieta/veda_2014_06.pdf
[6] http://www.naturalnews.com/048863_vaccine_propaganda_disease_outbreaks_vaccinated_children.html
Původcem tetanu je toxin, který produkuje anaerobní bakterie Clostridium tetani. Anaerobní znamená, že se tak děje v prostředí bez přítomnosti vzduchu (kyslíku), tedy v uzavřených, převážně hlubokých poraněních infikovaných touto bakterií (proto je nutné každé hlubší poranění dobře vyčistit a nechat větrat).
Tetanus se může objevit v důsledku chirurgických zákroků, popálenin, těžkých poranění, zubních infekcí, pokousání zvířaty, drobných poranění a odřenin, provádění piercingu v domácích podmínkách a tetování. Vše v případě, že nebyla dodržená dostatečná úroveň hygieny a vyčištění rány. V rozvojových zemích je problémem navíc novorozenecký tetanus, který je důsledkem nedostatečné hygieny při ošetřování pupečníkového pahýlu, a tetanus jako následek obřízky u dívek i chlapců.
Bakterie Clostridium tetani se přirozeně vyskytují kolem nás – v půdě, ve střevech zvířat i lidí, ve výkalech apod. Udržují se ve stavu spor a přežívají mnoho let. Toxin, který tato bakterie produkuje, se řadí mezi neurotoxiny a nazývá se tetanospasmin.
Před rozvinutím klasických příznaků se objevují u postiženého tzv. prodromy – pocity namožení svalů, nespavost, pocení a neklid. Poté nastupují křeče, které většinou postihnou nejprve obličejové svaly (křečovitý úsměv a omezené či zcela znemožněné otevírání úst). Dále jsou postiženy svaly zad, kdy se tělo obloukovitě prohne, křečovité uzavření hrtanu (laryngospasmus), kdy nemůže postižený dýchat, úzkosti a stavy ochromení.
Inkubační doba tetanu se uvádí 7–14 dnů (jsou však zaznamenány i případy s inkubační dobou několik měsíců) s následným rozvojem nemoci v průběhu 3–4 dní.
Léčba probíhá jednak antibiotiky, jednak pasivní imunizací – přímým injekčním podáním protilátek proti tetanosmasminu (tetanový imunoglobulin – protilátky eliminující účinky tohoto jedu). Dále léky mírnícími symptomy, jako jsou křeče apod.
Sears rozlišuje dva hlavní typy tetanu:
Lokální tetanus
Toxin ovlivňuje nervy kolem místa zranění po dobu několika týdnů, pak vymizí. Tetanový imunoglobulin neutralizuje toxin, který putuje ve tkáních, neovlivní však ten, co je už navázán na nervové buňky. Mírnější forma, smrtelná v 1 % případů, výjimečně se může rozvinout v generalizovaný tetanus.
Generalizovaný tetanus
Toxin se šíří do míchy a mozku; pokud se tetanový imunoglobulin podá dříve, než se toxin rozšíří, je stupeň dysfunkce svalů a nervů mírný, většinou je však těžší; –nasazení antibiotik, hospitalizace na JIP na několik týdnů.– Mohou být záchvaty, srdeční arytmie, zlomeniny kostí v důsledku svalových křečí; úmrtnost 11 % - toxin za několik týdnů přestane přirozenou cestou působit, poté je nutná rehabilitace.
Udávaná úmrtnost se různí podle zdroje. Čeští lékaři udávají cca 50 %. Dr. Sears udává 1 % u lokalizovaného tetanu, 11 % u generalizovaného tetanu. Dr. Hirte udává 2,3 % u dvacetiletých osob a mladí lidé podle něj ve většině případů neonemocní tetanem a fatální případy jsou velmi ojedinělé, starší lidé onemocní častěji a také se vyskytuje vyšší počet úmrtí (30 %).
V letech 2006–2014 nebyl podle SZÚ hlášen v ČR žádný případ tetanu. V roce 2015 jeden případ. Překonání tetanu nechrání před opakovaným onemocněním.
Zdroje:
MUDr. Vavrečka - Očkování proti tetanu a jeho otazníky http://www.vitalia.cz/clanky/8-ockovani-proti-tetanu-a-jeho-otazniky/
Dr. med. Gerhard Buchwald - Očkování obchod se strachem
Dr. Robert Sears - Kniha o očkování
Martin Hirte - Očkování pro a proti
Příušnice jsou virové infekční onemocnění způsobené viry z rodu paramixovirů. Jedná se o typické dětské onemocnění přenášené kapénkovou cestou. Zdrojem nákazy je blízký dlouhodobý kontakt s nakaženou osobou, méně častá je nákaza kontaminovanými předměty. [1]. Inkubační doba se pohybuje mezi 12 a 25 dny, průměrně 16 až 18 dní. Nakažená osoba je infekční 7 dní před objevením klinických projevů a 4 až 9 dní po nástupu klinických projevů. Proděláním příušnic vzniká celoživotní imunita. Nemoc se vyskytuje sezónně, především na jaře a v zimě [1,2].
Příušnice jsou v dětském věku ve většině případů bezproblémovou nemocí, která nepotřebuje speciální léčbu. Závažný průběh a různé komplikace se objevují především u dospělých. Nemoc má v 15–20 % bezpříznakový průběh, 40–50 % nemocných má nespecifické respirační příznaky (bolest hlavy, teploty, katar dýchacích cest), u 30–40 % se onemocnění klasicky manifestuje. Onemocnění příušnicemi mohou připomínat i jiné virové infekce, jako např. EBV, viry parainfluenzy, adenoviry, enteroviry, parvoviry a u dětí do čtyř let HHV 6 [1].
Typický průběh nemoci začíná celkovou ochablostí, bolestí hlavy, teplotou a nechutenstvím. Brzy nato se přidá bolest (ne však vždy) a otok příušní slinné žlázy, který se může během pár dnů rozšířit jak na druhou příušní slinnou žlázu, tak i na podčelistní a podjazykovou slinnou žlázu. Potíže při nekomplikovaném průběhu přetrvávají 5–14 dnů. Přestože může nemoc ve vzácných případech i v dětství zkomplikovat aseptická meningitida a encefalitida, častější jsou tyto komplikace po pubertě a v dospělém věku. Aseptická meningitida se objevuje druhý až pátý den, může být provázena vysokou horečkou, zvracením a ztuhlostí šíje. Symptomatická je v 15 % případů, u 50–60 % je asymptomatická. Meningitida většinou spontánně odezní, nicméně u části nemocných může způsobit přetrvávající jednostranné postižení sluchu až hluchotu (1/20 000). Další komplikací může být encefalitida (1/50 000) nebo zánět slinivky břišní, který se projeví nechutenstvím, bolestí břicha a zvracením, většinou odezní bez následků, nicméně o schopnosti vyvolat cukrovku se vedou debaty. Častou komplikací je zánět varlete. Zatímco u dětí je velmi vzácný, po pubertě postihuje 20–50 % mužů. U 70–96 % mužů zasáhne zánět pouze jedno varle, oboustranný zánět varlat s následnou sterilitou je velmi vzácný. U dospělých žen může dojít příležitostně k zánětu vejcovodů, který nemá vliv na plodnost. V raném stadiu těhotenství zvyšuje onemocnění riziko potratu, nicméně nedochází k poškození či postižení plodu. V současné době jsou příušnicemi postiženi především dospělí jedinci. Možné příčiny, proč i přes vysokou proočkovanost vznikají epidemie příušnic mezi dospělými, najdete zde: MMR [1,2,3].
Léčba příušnic zahrnuje klidový režim na lůžku, podávání léků snižujících teplotu a bolest a přikládání obkladů na slinnou žlázu a varlata, při pankreatitidě dieta. Při zánětu varlat je možné podat také protizánětlivé léky, které předepíše lékař. Z alternativní léčby zmiňme vitamin D, vitamin C (Vitamín C a megaskorbická liečba – zabudnutý poklad), bylinné čaje na bolest v krku a teplotu a homeopatii, která je v léčbě příušnic a dalších dětských nemocí velmi účinná. [1,2]
Očkování proti příušnicím probíhá v České republice v rámci očkovacího kalendáře kombinovanou vakcínou MMR (proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám).
Více na:
[1] http://www.szu.cz/tema/prevence/priusnice-aktualni-problem-2
[2] http://nemoci.vitalion.cz/priusnice/
[3] http://www.rizikaockovania.sk/dok/dieta/veda_2014_04.pdf
Spalničky jsou extrémně nakažlivé virové infekční onemocnění způsobené virem morbilli ze skupiny paramyxovirů, přenášené kapénkovou cestou. Zdrojem nákazy je nakažený člověk. [2, 3, 4, 7] Pro jedince s oslabenou imunitou se zdrojem nákazy může stát i čerstvě naočkované dítě (více zde - MMR). Inkubační doba se pohybuje mezi 8 a 14 dny, nejčastěji 10 dnů. Nakažená osoba je infekční až 7 dnů před a až 5 dnů po vzniku vyrážky. Proděláním spalniček vzniká celoživotní imunita. Průběh onemocnění bývá závažnější v dospělosti. U malé části infikovaných můžou spalničky proběhnout i bez příznaků onemocnění. Nemoc se vyskytuje sezónně, především na konci zimy a na jaře. [2, 3]
Typicky se nemoc projevuje v první fázi suchým, dráždivým kašlem, rýmou, zánětem spojivek, světloplachostí a horečkou (může dosáhnout až 40,5 °C). V ústech se na sliznici mohou objevit tzv. Koplikovy skvrny (bílé skvrny na červeném podkladě). Tato fáze trvá přibližně 4 dny. Ve druhé fázi se vysévá typická červenofialová nepravidelná vyrážka (od 3 do 7 mm), která začíná za ušima a šíří se přes obličej na celé tělo. I v této fázi se nemocného drží horečka, jež s výsevem vyrážky klesá. Onemocnění trvá zhruba týden. [1, 2, 4, 7]
Komplikace se vyskytují především u osob s oslabenou imunitou, u dětí podvyživených, žijících v chudobě, ve špatných hygienických podmínkách, s nedostatečnou zdravotní péčí. Až 98 % případů úmrtí na spalničky se odehraje v rozvojových zemích (WHO 2007). [5, 7] U neoslabených jedinců, včetně dětí, je průběh onemocnění většinou bez komplikací.
Podle CDC se komplikace nemoci vyskytují v 30 % případů; patří mezi ně zápal plic v 6 % případů, zánět středního ucha v 7 % a průjem v 8 %. Nejtěžší komplikací, jež může nastat, je zánět mozku (encefalitida), podle CDC u 1:1000 nemocných. Pokud k této komplikaci dojde, pak přibližně 15 % onemocnění končí úmrtím a u 25 % přeživších zanechá trvalé následky. Velice výjimečnou komplikací, cca u 1:100 000 nemocných, je tzv. SSPE (subakutní sklerotizující panencefalitida). Jedná se o smrtelnou komplikaci, která vede prakticky ke zničení mozku. SSPE se může projevit i několik let po onemocnění spalničkami, většinou však postihuje pouze děti, jež onemocněly spalničkami během prvního roku života. [2, 4, 7, 9]
Diagnóza je stanovena lékařem na základě vyšetření příznaků a může být potvrzena výskytem viru ve výtěru z krku, z moči, nebo zjištěním protilátek z krve. Dá se předpokládat, že mikrobiologická laboratoř bude zjišťovat také původ viru (tedy zda se nejedná o vakcinační typ viru), nicméně z epidemiologického hlediska je rozumné zjištění typu viru od svého lékaře přímo žádat.
Léčba spalniček zahrnuje klid na lůžku, dostatečný příjem tekutin, podporu imunitního systému a v případě pálení očí umístění nemocného do pološeré místnosti s tlumeným světlem. K závažnému průběhu nemoci může přispívat i nedostatek vitamínu A. Podáním vysoké dávky vitamínu A (WHO doporučuje 200 000 I.E. vitamínu A ve dvou po sobě následujících dnech) lze redukovat počet komplikací a úmrtí až o 80 %. Protože se jedná o virové onemocnění, neexistuje přímý lék proti původci spalniček. [2, 4, 7] Ještě stále se doporučuje snižování horečky, nicméně závěr jedné studie říká, že pokud se horečka snižuje za pomoci léků, zvýší se úmrtnost 5x [7, 8]. Z alternativní léčby zmiňme vitamín D, vitamín C (Vitamín C a megaskorbická liečba – zabudnutý poklad ) [6] a homeopatii, která je v léčbě spalniček a dalších dětských nemocí velmi účinná.
Očkování proti spalničkám probíhá v ČR v rámci očkovacího kalendáře kombinovanou vakcínou MMR (proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám). Před zavedením očkování se jednalo o typické dětské onemocnění, nyní se ohrožení onemocněním přesouvá hlavně do mladší dospělé populace, které poklesly hladiny protilátek.
Mezi lety 2008 a 2011 došlo ve Francii k epidemii spalniček s více než 20 000 nakaženými. Během epidemie zemřelo 10 lidí, 7 z nich trpělo imunodeficitem. Pokud srovnáme úmrtnost na spalničky s chřipkovým onemocněním, podle statistických údajů je během mírné chřipkové sezóny úmrtnost 8 lidí na 100 000 obyvatel a během chřipkové epidemie vzroste počet úmrtí na 44 osob na 100 000 obyvatel. Nebezpečí úmrtí na chřipku je tedy ve srovnání se spalničkami vyšší. [10]
Více na:
[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Spalni%C4%8Dky
[2] http://nemoci.vitalion.cz/spalnicky/
[3] http://www.wikiskripta.eu/index.php/Spalni%C4%8Dky
[4] http://www.rizikaockovania.sk/dok/dieta/veda_2015_02.pdf
[5] http://www.rizikaockovania.sk/dok/dieta/veda_2015_03.pdf
[6] http://www.rizikaockovania.sk/dok/dieta/veda_2015_05.pdf
[7] http://www.rizikaockovania.sk/dok/Osypky_mumps_a_rubeola.pdf
[8] http://www.anthromedics.org/search?query=%3C%3Call%3E%3E&facet-authors%5B0%5D=Witsenburg%2C+Bob
[9] http://www.szu.cz/uploads/Spalnicky.pdf
[10] http://www.sukl.cz/hodnoceni-vyvoje-distribuce-vybrane-skupiny-lecivych-11
Haemophilus influenzae typu B (Hib) je nepohyblivá opouzdřená bakterie. Původně byl mylně považován za původce chřipky. Existuje několik typů hemofilu, šest z nich je pojmenováno A-F. Nejzávažnější infekce způsobuje typ B. Nejčastěji postihuje děti mladší pěti let, postihnout však může i dospělé. Zdrojem nákazy je výhradně člověk a přenáší se zpravidla kapénkovou cestou přes nosohltan. U většiny osob se vyskytuje naprosto bezpříznakově, především na sliznici nosu a krku. Takový člověk se stává bacilonosičem. Inkubační doba je 2–10 dnů. Během této doby se bakterie pomnoží a krevním řečištěm se přenese do dalších orgánů. Zvýšený výskyt onemocnění bývá v podzimních a zimních měsících. [1, 2, 3]
Nemoc nejčastěji způsobuje zápal plic a meningitidu (zánět mozkových blan), méně často zánět hrtanové příklopky (epiglotitida), artritidu (zánět kloubů) či otravu krve (sepse). Respirační onemocnění se projevuje dráždivým hnisavým kašlem a horečkou, často se záněty středního ucha a obličejových dutin. Zánět mozkových blan je doprovázen vysokou horečkou, prudkou bolestí hlavy, zvracením, spavostí, světloplachostí, popřípadě křečemi či poruchou vědomí. U přibližně 10 % zanechává trvalé následky, obvykle trvalé postižení sluchu. Další závažnou komplikací je epiglotitida, kterou doprovází vysoká horečka a řezavá bolest v krku. Dítě později vyžaduje polohu vsedě, ve které se mu lépe dýchá, má polykací potíže (může slintat). Jedná se o velmi zákeřnou a rychle probíhající infekci, kdy dojde k masivnímu zduření hrtanové příklopky. Bez lékařské pomoci může dojít k udušení. [2, 3] Pokud dítě vykazuje některé z uvedených příznaků, je důležité okamžitě vyhledat lékaře. V případě, že není nasazena léčba, mohou vést invazivní onemocnění způsobená Hib až k úmrtí. Základní léčebnou metodou jsou antibiotika (zejména ze skupiny cefalosporinů). [4, 5]
Diagnostika většinou spočívá v mikrobiologickém vyšetření určité tělesné tekutiny podle typu projevů onemocnění (krev, výtěr horních cest dýchacích, vykašlávaný hlen, mozkomíšní mok) a v následném průkazu hemofilů. Obecně řečeno najdeme změny v krevních náběrech a zvýšené CRP. [5]
Významnou prevencí Hib je kojení. Švédští vědci zjistili, že riziko onemocnění Hib snižuje již pouhý jeden týden výlučného kojení. Efekt kojení přetrvává od jeho ukončení dlouhodobě, až do školního věku. Autoři studie doporučují propagaci kojení zejména v zemích, kde není možné plošné očkování. [6, 7]
Riziko přetrvávajícího poškození nebo smrti po těžkém onemocnění Hib u neočkovaných dětí je matematicky vyjádřeno 1:150 000 až 750 000 a je cca 20x vyšší, než u dětí očkovaných. Zavedení plošného očkování mělo značný efekt na výskyt onemocnění. V některých zemích se naproti tomu znásobil výskyt onemocnění způsobených Haemophilus influenza non-B. Takováto změna sérotypu bakterie by zpochybnila úspěch očkovacího programu. V některých zemích také došlo k nárůstu případů Hib. Příčina selhání vakcíny není vysvětlena, může jí být i kombinace s jinými složkami ve vakcínách. Jedna ze studií srovnává očkování pětivalentní vakcínou a monovakcínou, kdy hladina protilátek proti Hib je v průměru nižší než poloviční oproti očkování monovakcínou. Ke snížení účinnosti očkování ovšem nedochází ve všech zemích. Očkování proti Hib by v budoucnu mohlo mít i své negativní následky: starší děti, mladiství a dospělí mají minimální kontakt s bakteriemi Hib, a tím ztrácejí imunitu, kterou získali v mladším dětském věku. [7]
Více na:
[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Haemophilus_influenzae
[2] http://www.vakciny.net/pravidelne_ockovani/hib.html
[3] https://www.ockovacicentrum.cz/cz/hemofilova-infekce#popis
[4] http://www.vakciny.cz/miminko/112-mesicu/nakazy-hemofilem-typu-b/
[5] http://www.stefajir.cz/?q=hemofilus
[6] http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/9169183
[7] Kniha Martin Hirte: Očkování – pro a proti, 2009, str. 165 - 167
