Dne 20. ledna 2016 rozhodl I. senát Ústavního soudu České republiky (I. ÚS 1253/14, http://www.usoud.cz/aktualne/ustavni-soud-k-otazce-odmitnuti-povinneho-ockovani-z-duvodu-svetske-vyhrady-svedomi/) o tom, že povinné očkování mohou rodiče odmítnout na základě svého svědomí. Pokud tak učiní, nemá být odmítnutí povinného očkování v takovém případě sankcionováno, ani jiným způsobem vynucováno. Toto rozhodnutí Ústavního soudu vítáme a považujeme za významné a důležité, přestože se jeho účinky dotknou a pomohou pouze malé části rodičů a rodin. Vnímáme ho jako logické a nutné stanovisko demokratické společnosti.
Ústavní soud ve vztahu k povinnému očkování výjimku svědomí obecně uznal, ale současně vyložil, jak je potřeba této výjimce rozumět a kdy se v praxi může úspěšně uplatnit. Dle Ústavního soudu nelze svědomí ve smyslu této výjimky ztotožnit s pouhými kritickými názory na očkování nebo s přesvědčením, že očkování není dostatečně užitečné nebo je příliš rizikové. Spíše než v racionálních úvahách a v informovanosti, svědomí, které může bránit rodičům v očkování dítěte, má psychologické příčiny. Jsou to především vlastní negativní zážitky a špatné zkušenosti, které se staly, a které mohly zásadně ovlivnit subjektivní pohled rodičů na očkování jako takové.
Nové rozhodnutí Ústavního soudu se proto týká především našich členů, rodičů a dětí, jejichž zájmy zastupujeme. Jsou to zejména rodiče a děti s blízkou (a prokazatelnou) zkušeností se závažnějšími nežádoucími účinky po očkování, která zásadně ovlivnila jejich názory a především jejich obavy.
Je dále důležité si uvědomit, že mnozí rodiče vůbec neodmítají povinné očkování jako celek. Často mají obavy z očkování svých dětí v příliš ranném věku nebo v určitém dočasném zdravotním stavu, který však může mít dlouhodobější charakter. Mnozí rodiče mají poté obavy a negativní zkušenosti pouze s živou, tzv. MMR, vakcínou (spalničky, příušnice, zarděnky). Odmítají očkovat své děti pouze částečně nebo jsou rozhodnuti toto očkování odložit v čase. Rozhodnutí Ústavního soudu poté především ozřejmilo, že je povinností všech orgánů státní správy i soudů zabývat se těmito aspekty jednotlivě a uvážit je vždy individuálně a citlivě s ohledem na všechny okolnosti.
V rozhodnutí Ústavního soudu je velice významné, že uplatnění výjimky svědomí není podmíněno prokázáním důvodnosti. Není tedy důležité, jestli negativní skutečnost, která se stala a která formovala názory a svědomí rodičů, má či nemá k očkování vědecky prokazatelný vztah. Podstatné je, zda se taková skutečnost stala a zda mohla silněji psychologicky na rodiče zapůsobit.
Nové rozhodnutí Ústavního soudu může v současné situaci některým rodičům a rodinám velice pomoci. Pro ně nyní připravujeme některé informace a pokyny, jak využít toto rozhodnutí v typických situacích, ve kterých dosud nikdo v České republice nebral zřetel a ohled na člověka se silnou negativní zkušeností s očkováním.
Nález Ústavního soudu se však týká pouze malého počtu dětí a rodin. Nadále jsou u nás pomocí zákonného systému porušována lidská práva. Nedoočkovaným dětem není umožněn přístup do mateřských školek a dětských kolektivů pod vysokými pokutami. Česká republika patří k nejrestriktivnějším zemím v otázkách očkování v rámci zemí EU. Věříme, že nález Ústavního soudu je pouze prvním krokem k tomu, aby se Česká republika stala svobodnou civilizovanou zemí i v očkovací politice.
Ing. Václav Hrabák
předseda Společnosti pacientů s následky po očkování, z. s.