MUDr. Ludmila Eleková – Co jsme v pořadu Máte slovo dne 14. 2. 2019 nemohli říci

Pořad České televize Máte slovo, který moderuje Michaela Jílková, má být platformou pro diskuzi dvou odlišných názorů. Dne 14. 2. 2019 bylo tématem očkování a spalničky.

Pro mě a Václava Hrabáka to byla druhá zkušenost s tímto pořadem, oba jsme tušili, co můžeme očekávat. Ale paní Jílková se tentokrát překonala v negativním smyslu. Oběma nám skákala do řeči, mnohdy nás nenechala ani dokončit větu, ale pány profesory Chlíbka a Vyzulu nechala mluvit souvisle a bez přerušení. Poučeni z minula a navíc instruováni, abychom si slovo brali, jsme to byli nuceni dělat, přestože bychom dali přednost kultivovanější diskuzi. Kdybychom ale sami nezačali skákat do řeči paní Jílkové a protistraně, neměli bychom šanci říct téměř nic.

Co jsme chtěli říct?

Proočkovanost

Základní vakcinologická poučka zní, že v populaci je cca 5 % ze zdravotních důvodů neočkovatelných dětí a že zbylých 95 % se musí očkovat právě kvůli nim, aby se nemoci přestaly šířit a neočkovatelní tak byli chráněni bariérou očkovaných. Potřebná 95% proočkovanost údajně zajistí kolektivní imunitu, pro ochranu 5 % neočkovatelných. Profesor Chlíbek na otázku divačky odpověděl, že kdyby byla možnost očkovat opravdu 100 % dětí, zaručil by, že by nedocházelo ani k těm 100-200 případům spalniček ročně.

Kdybych měla šanci, upozornila bych na skutečnost, že v různých zemích se vyskytly epidemie i v kolektivech (školy, tábory, vojenské posádky) s proočkovaností 98-99 % (např. školy s povinností prokázat očkování nebo imunitu proti spalničkám), navíc u naprosté většiny očkovaných byly v době onemocnění zjištěny dostatečné hladiny protilátek. Avšak toto téma nemělo šanci stát se předmětem skutečné diskuze, protože se na mě sesypaly útoky: kde to bylo publikováno, že to nejsou dost dobré studie z dost dobrých časopisů, protože jsem to našla „na internetu“! Studie jsou publikovány na Pubmedu, internetové knihovně vědeckých studií, kterou nepochybně navštěvují i páni profesoři. Jeden z argumentů, aniž by mě ovšem o studiích umožnili vůbec promluvit, byl, že to nejsou randomizované placebem kontrolované studie. Popis epidemie logicky není randomizovanou kontrolovanou studií, což ale neznamená, že není validní. Chtěla jsem stručně zmínit studie stejného typu, jako vypracoval např. profesor Trmal o epidemii spalniček v Ústí nad Labem v roce 2014, kdy nemoc zavlekl dospělý očkovaný a nakazil také očkované dospělé. Pan profesor Chlíbek ovšem validitu jím citovaných studií obhajovat nemusel, ani mladíček stojící vedle něj, co ten našel na internetu, to bylo pro paní Jílkovou v pořádku.

V této souvislosti bych se také zmínila o epidemii spalniček v naší zemi, k níž došlo na počátku 90. let, cca 20 let po zahájení očkování. Onemocnělo kolem 3000 lidí. Nevzpomínám si, že by epidemie byla nějak mediálně pokryta, že by se o ní vedly vzrušené debaty. Nebylo totiž koho obvinit, proočkovanost byla vysoká, žádné antivakcinační aktivity v té době neprobíhaly. První průlomová epidemie tedy nastala ihned, jakmile vyrostly první očkované ročníky.

Neočkované děti jako zdroj epidemií?

Za současný výskyt spalniček (pár stovkám případů v republice nelze říkat epidemie) rozhodně nemohou neočkované děti. Očkuje se vždy jen jeden ročník dětí, v posledních letech cca 130 000 dětí. 5 % je oficiálně udáváno jako procento neočkovatelných, dalších 5 % jsou neočkovaní z vůle rodičů, tj. jde o cca 6500 dětí neočkovatelných, 6500 dětí neočkovaných svévolně. 6500 z 10 000 000 je 0,065 % obyvatel. Kdyby bylo toto procento stabilní během posledních 5-10 let, tvoří svévolně neočkované děti pouze 0,325-0,65 % populace, hluboko pod kritickou hranicí.

Je absurdní tvrdit, že tak malé procento neočkovaných dětí je výhradním rozsévačem spalniček, když je zde možná několik miliónů vnímavých dospělých, kteří byli kdysi očkováni a ochrana jim vyvanula. Proti spalničkám očkujeme již 50 let, proto kdokoli mladší padesáti let, kdo je neprodělal (za celé ty roky spalničky překonalo jen pár tisíc lidí), může být nedostatečně chráněn a může spalničky dostat a roznášet. Sérologické přehledy ukazují nižší procento lidí s pozitivními protilátkami proti spalničkám u očkovaných oproti starším lidem s přirozenou imunitou. Navíc ani ochranné hladiny protilátek nemusí stačit, jak jsem se marně snažila ukázat na případech propuknutí spalniček v kolektivech s proočkovaností až 99 % a prokázanou hladinou protilátek u 95 % očkovaných.

Faktem tedy je, že i kdyby byla proočkovanost 100 % (předpokládáme, že tím prof. Chlíbek myslel ročníky dětí, pro které je očkování povinné, ne každého občana), stejně by spalničky propukaly, protože ani údajně ochranná hladina protilátek zjevně nestačí a nevydrží celý život.

Kontraindikace a nežádoucí účinky

Vysoká žádoucí proočkovanost s sebou nese další protimluv vakcinologů. Dle jejich výše zmíněného názoru je v populaci cca 5 % dětí, které ze zdravotních důvodů nelze očkovat. Přesto ČR až do nedávné doby oficiálně hlásila WHO proočkovanost až 99 %.

Kdybych měla možnost, zeptala bych se na ony 4 % rozdílu. 5 % neočkovatelných, ale 99 % proočkovanost??? Nabízí se pouze dvě vysvětlení. To lepší je, že WHO lžeme. To horší je, že se nedodržují kontraindikace, které se dodržovat mají a mají se týkat 5 % populace. Rozdíl 4 % znamená, že u 4 z 5 % se nedodržují samotnými vakcinology proklamované zdravotní kontraindikace!

Takže bych se zeptala pánů odborníků profesorů, co jsou tedy kontraindikace očkování týkající se těch 5 % dětské populace? Jaké diagnózy? A měla bych pár otázek:

Pan profesor Vyzula zopakoval oblíbenou vakcinologickou mantru, že „nežádoucí reakce jsou většinou nezávažné a ty závažné postihují jednoho očkovaného z miliónu“. Nepochybně mezi ně patří reakce postihující nervový systém s dlouhodobými následky.

Podle statistiky SÚKL je ročně hlášeno několik set reakcí, které SÚKL hodnotí jako závažné, většina je hlášena lékaři. Ročně se v ČR aplikuje čtyřem populačním ročníkům dětí celkem 7 dávek vakcín, tj. cca 900 tisíc dávek. V případě, že by závažných reakcí bylo kolem 300 ročně, je to 1 ku 3000 dávkám, kdyby jich bylo kolem 600, je to 1 ku 1500, nikoli tedy 1 ku miliónu, jak tvrdil prof. Vyzula. A to nebereme v úvahu obrovskou podhlášenost NÚ, která se odhaduje na 90-99 %. Je tedy vysoce pravděpodobné, že je hlášena pouhá setina až desetina reakcí. V uvedeném případě by pak četnost závažných reakcí mohla být až 1 ku 30-60, tj. 3-6 % dávek.

Porovnejte to s údajem prof. Chlíbka, že spalničky mají nervové komplikace v 1 promile případů…

Nemohla jsem mluvit ani o metaanalýze Cochranovy komise, která uvedla, že během několika týdnů po MMR vakcíně se zvyšuje riziko aseptické meningitidy 11-15x, febrilních křečí asi 5x a trombocytopenické purpury (autoimunitní nemoc) asi 2,5x. Toto jsou rozhodně patologické stavy, které se vyskytují mnohem častěji než 1 z miliónu.

Také připomínám, že profesor Chlíbek sám uznal možnost regresu po očkování.

Napadají mě další důležité otázky, například:

Proč se za celou dobu, kdy se plošně očkuje, tj. cca 60 let, neprovedly studie, které by systematicky zkoumaly patogenezi nežádoucích reakcí, zejména vážných?

Proč se nezkoumali jako skupina pacienti, kteří utrpěli stejný typ nežádoucího účinku, zejména proč se nezjistily rizikové faktory zvyšující jejich riziko (anamnéza rodinná a osobní, okolnosti očkování, klinické symptomy, laboratorní nálezy apod.)?

Mohla bych odpovědět, že se velmi hodí, že se takové studie neprovedly, protože pak vakcinologové mohou prohlašovat, že nebylo nic vědecky prokázáno. Samozřejmě, nic nezkoumat je nejjistější způsob, jak nic neobjevit.

Podařilo se mi položit nejdůležitější otázku ohledně nežádoucích účinků:

Jaké důkazy by páni profesoři uznali jako průkaz příčinné souvislosti po očkování vzniklé patologie s očkováním? Jaké testy či kritéria mají, aby určili, jestli zhoršení zdraví po očkování bylo očkováním skutečně způsobeno nebo ne?

Pánové se viditelně na dostatečně dlouhou dobu zarazili. Profesor Chlíbek pak řekl, že samozřejmě zásadní je časová souvislost. Kromě časové souvislosti neuměl uvést jediné objektivní vědecké kritérium. Profesor Vyzula začal vyjmenovávat známé druhy reakcí, neodpovídal, jak prokázat souvislost, přestože jsem ho opakovaně vyzývala, aby nejmenoval známé reakce, ale odpověděl na otázku.

Takže vědecky proškolení, medicínou založenou na důkazech pyšnící se profesoři nemají po 60 letech provádění plošného očkování objektivní kritéria pro určení příčinné souvislosti mezi očkováním a následným zhoršením zdraví!! Jinými slovy nemají vůbec tušení, kolik nežádoucích reakcí (zejména závažných s následky) nastává, ale přesto jsou přesvědčeni, že to je jeden z miliónu!

Pardon, ale tohle není absolutně medicína založená na důkazech. To je nepodložená víra v bezpečnost zdravotnického výkonu, u kterého se oficiální lékařská věda za celých 60 let neobtěžovala zmapovat skutečná rizika! Když si uvědomíme, jak obrovského pokroku v jiných oblastech medicína dosáhla, je to překvapující a trestuhodné.

Profesor Chlíbek ale správně popsal postup, který by se měl dodržovat, když není zatím nic lepšího: brát v úvahu časovou souvislost a hlásit aspoň ty známé závažné reakce, které jsou uvedeny v příbalovém letáku a na stránkách SÚKLu.

Kdybych měla možnost, řekla bych jim, že přesně to se v praxi neděje. Časová souvislost je ve většině případů hned v ordinaci nebo jen po telefonu odbyta jako prostá náhoda, lékař se nepodívá do seznamu reakcí, které se mají hlásit (jsou online), známé reakce nenahlásí (víme o nich, nač je hlásit), neobvyklé nenahlásí, protože nejsou známé, tedy ani v seznamu. Hlava XXII jak vyšitá! Tak se udržuje oficiální „papírová“ bezpečnost vakcín.

Kdybych měla možnost, také bych řekla, že lékař v terénu nemá co posuzovat kauzalitu. Dle zákona má nahlásit „každou neobvyklou reakci“ po očkování. Každou neobvyklou, tj. vše, co přesahuje zvýšenou teplotu a přiměřeně velké zarudnutí a otok. Lékař v terénu nemá ani nástroje, aby kauzalitu posoudil, viz výše. Má být jen poskytovatelem údajů, které pak vyhodnotí SÚKL.

Co vyplývá z řečeného i neřečeného?

Oficiální dogmata očkování neplatí.

Propuknutí spalniček (příušnic, chřipky…) v daném kolektivu nezabrání ani vysoká proočkovanost (99 %).
Propuknutí epidemie nezabrání ani vysoké procento očkovaných (95 %) s ochrannými protilátkami.
Oficiálně udávaný údaj 5 % neočkovatelných ve skutečnosti není respektovaný, viz WHO hlášená proočkovanost 98-99 %.
Očkovat se ale musí, soudruzi, i když to nefunguje a mnoho jich poškodíme (4 %, budeme-li přesní, viz výše).
Vakcinologie přes proklamovanou vědeckost nebyla během půlstoletí schopna prozkoumat mechanismus vzniku nežádoucích účinků a určit vědecky podložené kontraindikace, které by se respektovaly.
Vakcinologie přes proklamovanou vědeckost nebyla schopna vytvořit jasná a skutečně odborná kritéria a testy, které by umožnily prokázat nebo vyloučit kauzální souvislost očkování s následným zhoršením zdravotního stavu očkovaného.
Vakcinologové žijí v iluzi vzácného výskytu závažných reakcí (1 ku miliónu), přestože údaje z hlášených NÚ (nejen u nás, ale i v zahraničí) a údaje o odškodněních (v zemích, kde se odškodňuje) ukazují četnost závažných NÚ o několik řádů vyšší.
Kdyby se závažné reakce vyskytovaly jen 1 ku miliónu, nevytvořili by v USA speciální soudy projednávající žaloby o odškodnění a nevyplatily by se miliardy dolarů na odškodné. 1 případ na milión očkování by bez problému zajistily běžné soudy a nemusel by se na to vytvářet speciální soud ani speciální fondy (naplňované ze zvláštní daně z každé prodané vakcíny), aby farmaceutické firmy pod tíhou žalob nezbankrotovaly.
Zákony vycházejí z představ o očkování, které neplatí, používané vakcíny nemohou dosáhnout toho, co se od nich očekává.
Zákony o povinném očkování nerespektují současný stav vědeckého poznání.
Zákony o povinném očkování jsou vydávány za nástroj ochrany veřejného zdraví, ale ve skutečnosti jsou jen donucovacím prostředkem.
Zákony o povinném očkování jsou přímo nesmyslné: do školky nesmějí neočkované děti do 5 let, ale od 5 let tam naopak musí. Očkování nebo imunita personálu školky nikoho nezajímá. Již toto rozbíjí teorii o nutnosti vysoké proočkovanosti: v žádné školce toho z principu nelze dosáhnout.
Ustanovení o povinnosti očkování pro účast na táborech a školách v přírodě je absurdní, nijak neobhajitelné, jedná se pouze o skrytý nátlak.
Ve škole nemusí být očkovaný nikdo, ale na ŠVP musí, ale jen děti.
Jak něco tak nesmyslného může vůbec v zákonech být? Jak to může někdo obhajovat údajně z důvodu ochrany veřejného zdraví???