V českém systému očkování a legislativě týkající se očkování se nachází několik „perliček“ a „absurdit“, které jen těžko mohou uniknout očím přemýšlející veřejnosti. Okolo očkování bychom obtížně logicky vysvětlitelných opatření našli více, v tomto článku se však soustředíme jen na oblast represivního způsobu vynucování očkování ze strany státu.
Co to jsou ty často skloňované represe? Čím jsou rodiče státním aparátem tlačeni do očkování svých dětí? Jaké páky naši zákonodárci vymysleli? Je to především zákaz vstupu neočkovaných či jen částečně očkovaných dětí do mateřských škol a později bránění jejich účasti na školách v přírodě a zotavovacích akcích. Neplatí to ale vždy a pro všechny. Koho se to týká a za jakých podmínek, vyplývá z následujícího textu a grafického znázornění níže.
Od září 2017 je nově zavedeno povinné předškolní vzdělávání pro děti, které dovrší k 31. srpnu daného kalendářního roku pět let. Jak vyplývá mj. ze společného stanoviska Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, budou do posledního ročníku mateřské školy přijímány i 5 leté neočkované děti. Avšak pouze ty, které se narodily do 31. srpna. Děti narozené od 1. září přijaty nebudou, ačkoli je pravděpodobné, že některé děti narozené zejména začátkem září půjdou příští rok již do první třídy. Povinné předškolní vzdělávání je tak mine.
Neočkované děti ve věku 3 – 5 let však nadále do mateřských škol být přijímány nemohou. Máme tedy takový právní stav, podle kterého budou často v jedné třídě mateřské školy společně děti očkované (ve věku 3 – 5 let) i nekompletně očkované (ve věku 5 – 6 let). Ještě v roce 2016 bylo přitom zcela nemyslitelné, aby neočkované nebo nedoočkované děti byly do mateřských škol přijímány mezi ostatní děti. Desítky lékařů, vakcinologů a pediatrů se zásadně braly proti takovému stavu a snášely velká množství různých argumentů, proč je nezbytné neočkovaným dětem zabránit v přístupu do kolektivů. Zabránit i přesto, že něco podobného provádí dětem již pouze posledních pět zemí na území celé Evropy (viz mapa).
Novela školského zákona však nařídila všem povinnou účast v posledním roce předškolního vzdělávání v mateřských školách. Všechny dosud používané odborné argumenty, proč je nezbytně nutné, aby neočkovné či částečně očkované děti neměly přístup do mateřských škol, tak vzaly rázem úplně za své. Pan poslanec David Kasal (ANO), mj. místopředseda Pracovní komise pro problematiku očkování, veřejně odůvodnil tyto nové právní předpisy (novelu školského zákona) tím, že pětileté děti jsou údajně přeci jen už o něco odolnější, a proto i jako neočkované do dětských kolektivů vlastně mohou. Je zvláštní, že si naši odborníci uvědomili takto jednoduchou a elementární skutečnost až po mnoha letech vnitrostátních represí neočkovaných dětí.
Ještě absurdnější stav však nastává nástupem dítěte do první třídy základní školy. Tady spolu běžně děti očkované i neočkované sdílí společný prostor třídy po celý školní rok. Avšak na týden do přírody spolu již vyjet nemohou, těm neočkovaným a nedoočkovaným je totiž účast na školách v přírodě odepřena. Něco jiného je ale lyžařský výcvik či jiná akce školy, přesněji řečeno – jinak nazvaná. Tam za určitých podmínek jet mohou.
„Kouzlo“ se skrývá v § 8 a 9 zákona o ochraně veřejného zdraví. § 9 stanoví Podmínky účasti dětí ve škole v přírodě a na zotavovací akci. Jednou z nich je, že se dítě podrobilo stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. Již z názvu § 9 je zřejmé, že dítě, které nesplní tuto podmínku, na školu v přírodě jet nemůže za žádných okolností. Pokud škola však nazve akci jinak, např. adaptačním pobytem, ozdravným pobytem či se jedná např. o lyžařský výcvik, potom neočkované dítě jet na takovou akci může. Má to však jeden háček – nesmí se zároveň jednat o zotavovací akci.
Zákon o ochraně veřejného zdraví zotavovací akci definuje v § 8 jako „organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost, popřípadě i získat specifické znalosti nebo dovednosti.“ (Pozn.: z dalších souvislostí uvedeného zákona vyplývá, že definice zahrnuje i mládež až do 18 let věku, pokud se jedná o speciální výchovně rekreační tábory pro sociálně ohrožené děti.)
Klíčovou roli zde tedy kromě názvu akce hraje také počet dětí, které se akce účastní, délka trvání akce a účel. Účel ponechme trochu stranou, tam problém nebývá a škola se se svými akcemi do definice zotavovací akce „vejde.“ Rozhodující je tedy počet dětí a délka akce, přičemž musí pro naplnění definice zotavovací akce být splněny obě podmínky současně. Jak je to konkrétně, ukazuje následující souhrnný přehled.
Politické rozhodnutí
Z uvedeného je i naprostému laikovi jasné, že je v podmínkách přijímání dětí do mateřských škol a účastí školáků na školách v přírodě a zotavovacích akcích pěkný chaos a především to, že veškerá tato opatření nemají s ochranou zdraví dětí v kolektivu vůbec nic společného.
Je zcela zřejmé, že otázka represivních opatření vůči nekompletně očkovaným dětem je otázkou politickou, nikoli otázkou odbornou, což potvrzují také slova vědeckého sekretáře České vakcinologické společnosti Romana Chlíbka, který přímo hovoří o absurditách v zákonech: „Jak je docházka čtyř- a pětiletých dětí do školky ošetřena v zákoně, je věc ministerstev a zákonodárců. My se snažíme o to, aby byl počet rodičů odmítajících očkování co nejmenší, a neřešíme absurdity v zákonech.“ (viz článek).
V podstatě totéž již dříve prohlásil v odborném časopisu Vakcinologie i předseda této společnosti a současný náměstek pro zdravotní péči na Ministerstvu zdravotnictví Roman Prymula, když přímo uvedl: „Pravdou je, že zabránění pobytu ve školkách a podobných zařízeních všem, kteří nemají zcela ideální očkovací profil, je nesmyslné.“ Roman Prymula se v Českém rozhlase vyjádřil dokonce tak, že sankce nazval rudým hadrem na býka (více jsme o této reportáži psali zde).
O narovnání tohoto právního stavu se pokusil již dvakrát Senát PČR. Poprvé to bylo v roce 2015, kdy vrátil Poslanecké sněmovně novelu zákona o ochraně veřejného zdraví s pozměňovacími návrhy, které ukládaly mateřským školám povinnost pouze zjistit stav očkování dětí, aby v případě vzniku nějakého konkrétního infekčního rizika mohlo být správně zareagováno a mohla být přijata vhodná opatření s ohledem na zdravotní stav dětí v kolektivu. Stejnou povinnost také ukládal organizátorům akcí pro děti. Poslanecká sněmovna však tyto pozměňovací návrhy odmítla, "pro" bylo pouze 40 poslankyň a poslanců ze 191 přítomných (viz hlasování).
V roce 2016 se o to pokusil Senát znovu, tentokráte svou vlastní novelou zákona o ochraně veřejného zdraví (sněmovní tisk č. 743), která povinnost očkování pro účast na školách v přírodě, lyžařských kurzech a dalších zotavovacích akcích rušila zcela. Ačkoli byla novela schválena naprostou většinou členů Senátu (hlasováno v poměru 53:0, zdrželo se 5), nedala jí vláda ČR své souhlasné stanovisko (hlasováno v poměru 9:1, viz eKLEP) a procesně tak její projednávání v Poslanecké sněmovně zablokovala. Vláda odepřela neočkovaným 6 letým a starším dětem jet na školu v přírodě přesně v době, kdy novelou školského zákona nařídila povinnou docházku do mateřských škol i 5 letým neočkovaným dětem.
K omezování základních lidských práv a svobod dětí a jejich rodičů dochází v ČR v oblasti očkování zjevně iracionálními, absurdními a nesmyslnými právními předpisy. Je dle našeho názoru legitimní ptát se po tom, kde se děje tak zásadní chyba? Proč a na jaké úrovni selhávají kontrolní mechanismy? Kdo se snaží a má zájem na takovém stavu vnitrostátního práva? Jakými nástroji poté tento veřejný škůdce dosahuje přijímání absurdních, nesmyslných a odborně neodůvodnitelných právních předpisů nebo je alespoň dokáže udržovat v platnosti?
Tyto otázky jsme položili v říjnu 2016 všem našim poslankyním a poslancům. Zároveň jsme je v e-mailu, jehož obsah si můžete přečíst zde, adresovanému každému z nich individuálně, požádali o předložení jejich vlastní novely zákona o ochraně veřejného zdraví, která by tento zjevně absurdní stav práva narovnala tak, jak se o to pokusil Senát. Tato naše snaha však zůstala téměř bez odezvy. Na prstech jedné ruky lze spočítat poslance, kteří nám alespoň odpověděli.
Bez adekvátní politické odezvy zůstala také Petice proti represivnímu přístupu státu v otázce očkování vyzývající mj. ke zrušení zákazu přijímat neočkované nebo částečně očkované děti do dětských kolektivů. Tuto petici spolku Rozalio během pouhých 3 měsíců podepsalo více než 19 tisíc lidí a ačkoli je již rok uzavřena, je dosud nejpodepisovanější peticí na tomto portálu (viz e-petice).
Naše Společnost zorgnizovala před senátními volbami na podzim roku 2016 také průzkum mezi kandidáty do Senátu PČR, při kterém jsme zjistili, že přístup budoucích senátorů a Senátu PČR k tématu očkování a k fyzické eliminaci neočkovaných a nedoočkovaných dětí z kolektivů zůstane pravděpodobně stále velice kritický.
Nyní je tedy nasnadě ptát se opět našich poslanců a zejména pak představitelů parlamentních i neparlamentních politických stran a uskupení, jak se postaví k otázce represivních opatření vůči neočkovaným či jen částečně očkovaným dětem v letošních nadcházejících volbách a zejména pak po nich. Připojujeme se k otevřenému dopisu spolku Rozalio a žádáme politické strany o:
zvážení zařazení otázky represí vůči neúplně očkovaným dětem mezi volební témata politické strany;
iniciování či podporu takové právní úpravy, která zruší podmínku očkování pro účast na školách v přírodě a zotavovacích akcích a umožní navštěvovat mateřské školy všem dětem od tří let, jak je to běžné ve všech sousedních zemích;
jasné deklarování názorové pozice k represím vůči neúplně očkovaným dětem.
Vyzýváme také Vás, rodiče-voliče, kterým není toto téma lhostejné, ptejte se svých kanditátů, jak se staví k otázce represivního vynucování očkování. Dejte jim vědět, že Vás téma zajímá. Požadujte změnu současného systému. Nikdo jiný to za Vás neudělá a ani udělat nemůže.
