Princip očkování

Očkování pomáhá organismu vytvářet tzv. umělou imunitu. Mikroorganismy obsažené v očkovací látce jsou buď velmi oslabené, nebo přímo usmrcené (někdy i syntetické). Cílem je přimět tělo k tvorbě vlastních ochranných protilátek (aktivní imunita umělá). Tím se předchází onemocnění na očkovanou chorobu. Takováto ochrana není nejen 100%, ale ani doživotní.

Očkovací látky obsahují hlavní složku, která stimuluje imunitní systém, a pomocné látky nutné pro stabilitu, trvanlivost. Hlavní složka je připravována z celé bakterie nebo viru, případně pouze z významných částí původce (polysacharidy, proteiny) nebo z látek produkovaných původci (toxoidy). Podle toho se očkovací látky rozdělují na celobuněčné (celý, oslabený nebo mrtvý virus či bakterie), subjednotkové látky (pouze významná část viru či bakterie), polysacharidové látky (molekuly cukru z povrchu původce), konjugované látky (polysacharid navázaný na imunitu stimulující molekuly), rekombinantní látky (připravené metodou genetického inženýrství).

Očkovací látky mohou být podány různou cestou. Stále nejčastější cestou je injekční podání do svalu, podkoží nebo kůže. Očkovací látky se většinou aplikují do oblasti stehenního svalu (děti do 1 roku věku) nebo deltového svalu, zpravidla do nedominantní strany, tedy u praváků vlevo a naopak. Očkovací látky mohou být podány také jako tekutina ústy (očkování proti rotavirovým průjmům, choleře ).

V některých vakcínách je kromě účinné látky přítomno adjuvans, což je látka, která zesiluje účinek antigenu. Díky adjuvans můžeme v podstatě použít slabší agens, menší dávku antigenu, protože adjuvans zesílí efekt antigenu na náš imunitní systém. Adjuvované vakcíny se používají například i u starších lidí, kteří už mají méně výkonný imunitní systém.

Kromě toho vakcíny mohou obsahovat nějakou antimikrobiální složku, ve stopovém množství. Stopové množství znamená, že je to téměř nepřítomno, může to pocházet z kultury, na které se původce množí.

Každá vakcína, která se k nám dostane, musí mít registraci jak českým SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv), tak obdobnou evropskou EMEA (u European Medicines Agency) – hlídají účinnost a bezpečnost vakcín – jejich kvalitu, shromažďují nežádoucí účinky. Výrobce musí mít pro náš region registraci Evropské unie, musí zdokladovat všechny klinické studie, které musely proběhnout, aby se ukázalo, že vakcína je bezpečná a účinná.

Po očkování se logicky aktivuje imunitní systém člověka, klíčová je odpověď, která probíhá v mízní uzlině blízké k místu aplikace.

  1. Očkování funguje tak, že v kůži, pod kůží nebo ve svalu, se po aplikaci očkovací látky shromáždí buňky imunitního systému.
  2. Klíčovou úlohu mají „chlupaté“, dendritické buňky, které uchopí antigen a odvedou jej do spádové mízní uzliny.
  3. V uzlině dochází k vrcholu odpovědi za 3–24 hodin. Do reakce se ještě zapojí slezina jako hlavní imunitní orgán těla, ale plíce, játra ani ledviny či jiné vnitřní orgány očkováním nejsou zatížené.
  4. V podstatě můžeme říct, že za dva tři týdny jsou vytvořené protilátky, někdy i aktivovaná paměťová imunita, a buňky imunitního systému, které reakci na vakcínu zajistily, už zase čekají na nějaký další antigenní podnět.

U různých očkování je interval do posilující dávky různě dlouhý – od tří přes desítky let.

Očkovací látky musí být dostatečně silné, stimulující, proto se mohou po jejich podání objevit nežádoucí účinky – viz článek o Nežádoucích účincích.