Kolik je vlastně poškozených očkováním v ČR?


tisková zpráva

Zastánci a propagátoři současného systému očkování již pod tlakem těch, kteří otevřeně hovoří o poškození po očkování, připouští, že očkování skutečně není bez závažných rizik. Snaží se však vyvolat dojem, že skutečné případy poškození jsou výjimečné, nejvýše pár desítek osob ročně. Podle nich se drtivé většiny lidí poškození po očkování vlastně netýká a ti, u nichž k němu přece jen došlo, se finančně odškodní a vše bude vyřešeno. Proto se až dnes snaží připravit tzv. odškodňovací zákon, který je ve vyspělých demokratických zemích již dlouho běžným standardem. Tento názor je však ve velkém rozporu s realitou, s níž se veřejnost i terapeuti setkávají v praxi. Opravdu vážných a prokazatelných případů poškození v důsledku očkování, které bude stát ochoten odškodnit, lze očekávat nejvýše dvacet ročně, což představuje naprosté minimum očkovaných. To vyvolává dojem, že poškození po očkování je skutečně zanedbatelným rizikem. Poškození dítěte po očkování je přitom zkušeností tisíců rodičů. Jedná se však o poškození, která nejsou natolik závažná, aby dítě trvale diskvalifikovala z normálního života či rovnou upoutala na invalidní vozík. Jsou to objektivní zdravotní poškození, jen méně klinicky vyjádřená.

V souvislosti s přípravou návrhu zákona o odškodnění osob poškozených očkováním, který si v ČR vynutily až aktivity rodičů a neziskových organizací (včetně soudních sporů), se nechali odborníci Ministerstva zdravotnictví ČR slyšet, že ročně by mohlo být podle tohoto zákona odškodněno asi pět dětí (1). Ročně se přitom dětem v ČR aplikuje okolo 900 000 dávek povinných vakcín. To je zhruba jedno závažné zdravotní poškození na 180 000 podaných dávek vakcín. Protože každé dítě má do svých 18 let dostat podle očkovacího kalendáře devět dávek vakcín povinného očkování (2), v přepočtu to činí jedno odškodnění závažných nežádoucích účinků povinného očkování na každých 20 000 povinně naočkovaných dětí. Pokud bychom započítali také dobrovolná očkování v dětském věku, dostane každé úředně „správě proočkované“ dítě do 18 let ještě dalších 9-18 dávek vakcín dobrovolného očkování navíc. Závažné účinky očkování by se poté – v souladu s optimistickým odhadem Ministerstva zdravotnictví - měly vyskytovat s četností 1:10 000 – 1:7000 dětí do 18 let.

I toto dosti zarážející číslo však může stále vyvolávat dojem, že nežádoucí účinky vakcín jsou poměrně vzácné. Realita je ale jiná. Podle připravovaného zákona se totiž budou odškodňovat jen velmi závažné a vědecky již dostatečně prokázané nežádoucí účinky vakcín. To před zraky veřejnosti zakrývá hned dvě významné skutečnosti.

Zaprvé, v posledních 10-15 letech došlo k rychlému rozvoji vědeckého poznání právě v oblasti rizik očkovacích látek a jejich složek, která dříve nebyla známa. Nikdo s těmito riziky nepočítal a nikdo s jejich znalostí nevytvářel strategie plošných očkovacích programů. Typickými příklady jsou tzv. ASIA syndrom (3) a informace o vysoké neurotoxicitě hliníkových částic (4), které se prostřednictvím makrofágů mohou po injekční aplikaci dostat až do mozkové tkáně (5) dětí. V oblasti vědy a výzkumu se objevily desítky velmi závažných podezření na škodlivé účinky vakcín a jejich složek, ale mnohé z nich ještě nejsou považovány za zcela spolehlivě a nesporně vědecky prokázané (6). Takové nežádoucí účinky proto nebudou zatím ani odškodňovány. To, že se nepočítají a nebudou odškodňovat, však rozhodně neznamená, že objektivně neexistují.

Zadruhé, existuje mnohonásobně vyšší počet méně závažných a méně zřetelných forem zdravotního poškození po očkování, než představují formy nejtěžší a tragické. To je úplně logické. Pravděpodobně nejčastější poškození dětí jsou ta, která nelze zpozorovat a prokázat. Jedná se o mírná omezení schopností a vlastností, jichž by dítě jinak (bez očkování) dosáhlo, ale která ještě nevybočují z  normy v rámci populace, a tudíž – v lepším případě – budí jen mírné podezření, nebo nevyvolávají žádnou pozornost. Dítě však může být objektivně poškozené. Jelikož vakcíny mohou způsobit závažná a zřetelná trvalá poškození centrální nervové soustavy (CNS) a negativně ovlivnit vývoj mozku u dětí (7), stejnými mechanismy účinku, avšak v mnohem vyšším počtu případů, mohou samozřejmě poškodit mozek dítěte a ovlivnit jeho vývoj méně a nezřetelně, nebo jen na omezenou dobu. Očkující rodiče jsou proto stále častěji nabádáni k obezřetnosti a velmi pečlivému sledování rozdílů v chování a schopnostech dítěte před a po očkování, a to až s odstupem šesti měsíců, někdy i dvou let. Zpozorovat mohou zejména málo zřetelná opoždění ve vývoji některých funkcí, jako je řeč a rychlost jejího vývoje, dále deficit motorických a psychických schopností, případně nepřiměřenou emoční labilitu nebo rozlišitelné deprese v pozdějším věku (8).

Vlivem silné a dlouhodobé mediální propagace a vytváření dogmatu téměř absolutní bezpečnosti vakcín a veškerého očkování uniká pozornosti rodičů jedna velmi důležitá skutečnost. Stejně jako lze učinit určitá opatření proti závažným nežádoucím účinkům vakcín a zmírnit jejich průběh a důsledky, lze provést řadu vhodných opatření i při výskytu mírných a méně zřetelných nežádoucích účinků po očkování. V těchto mírnějších případech jsou dokonce včasná intervence a léčebné postupy mnohem efektivnější a účinnější než v případech závažných postvakcinačních poškození. Názor, že když se po očkování nestalo nic zjevně dramatického, může se dítě nechat být („však ono to přejde časem samo“), je projevem neinformovanosti a podceňování situace ze strany rodičů. Je kuriózní a   paradoxní, že právě ti rodiče, kteří své děti očkují téměř vším „pro jejich maximální blaho“, jsou mnohem netečnější k řešení následných problémů, potíží a objektivních komplikací. Jako by v sobě popírali možnost, že něco takového svým přístupem a rozhodnutím dopustili. Vytěsňují sami v sobě souvislost změny zdravotního stavu dítěte s očkováním, což jim brání přijmout vhodná opatření a pokusit se vyhledat pomoc.

Společnost pacientů s následky po očkování, z. s., upozorňuje rodiče, že nežádoucí účinky vakcín jsou mnohonásobně častější, než připouštějí obhájci očkování a prodejci vakcín. Dokonce mnohem četnější, než připouštějí a uvažují i samotní kritici očkování a mnozí zástupci tzv. antivakcionistů. Obě tyto skupiny totiž podceňují, či vůbec neuvažují vysoké procento očkovaných dětí, které jsou očkováním poškozeny pouze málo zřetelně, zdánlivě mírně, nebo dokonce zcela nezřetelně. Snížení rozsahu kreativního a úrovně logického myšlení, horší ovládání emočních reakcí nebo prohlubování některých stavů jako melancholie, únavnost či apatie, to vše patří mezi možné mírnější důsledky očkovacích látek na CNS dítěte a jeho vývoj. Důsledky, jimiž se ve vztahu k očkování a jeho nežádoucím účinkům vědecký výzkum prakticky vůbec nezabývá. To, že je nikdo nepotvrdil (protože jejich výskyt nebyl důkladně a opakovaně vědecky prozkoumaný), neznamená, že neexistují. Bylo by naopak velmi překvapivé, pokud by vakcíny takové účinky neměly, když mají účinky jiné, a to mnohem závažnější. Farmakologická poškození v medicíně jsou samozřejmě stavy postupných přechodů, různých kvalit i jejich kvantitativního vyjádření.

Dětí poškozených očkováním a vakcínami je tedy rozhodně mnohonásobně více, než si dnes připouštíme, a to i v rámci velmi kritických úvah a důkladných analýz. Dětí a dospělých objektivně poškozených očkováním v ČR tak mohou být stovky i tisíce ročně. K těmto údajům dojdeme ostatně také z příbalových letáků jednotlivých vakcín, které uvádějí závažné nežádoucí účinky a místy i jejich předpokládanou četnost. Dětí, které jsou očkováním a vakcínami poškozeny jen v míře malé, málo zřetelné, nebo dokonce běžně nerozlišitelné, může být tisíce až desetitisíce ročně. I jim lze, a je třeba, nabídnout včas vhodnou pomoc, nebo poradit rodičům, co mohou udělat a jak mají dítě dále sledovat.

Pokud máte pocit, že se stav, schopnosti, reakce či vývoj vašeho dítěte po očkování zhoršily či změnily, nebo že dříve normální dítě začalo v něčem více zaostávat za svými vrstevníky, ozvěte se nám.



Václav Hrabák
předseda Společnosti pacientů s následky po očkování, z. s.

 

Zdroje:

  1. http://www.denik.cz/z_domova/roman-prymula-cesi-maji-nizsi-prah-bolestivosti-nez-cinane-20170422.html

  2. https://www.babyonline.cz/ockovani-deti/ockovaci-kalendar-povinnych-ockovani-platny

  3. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23557271

  4. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/27908630

  5. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23557144

  6. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/28539852

  7. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21854821

  8. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/26348610