BÁRA

Text:

Bára Jako milující rodiče jsme se vždy snažili své děti co nejlépe zajistit a ochránit. V době narození naší první dcery jsme jako svědomití rodiče podstoupili veškerou lékařskou péči včetně všech očkování. Neměli jsme zkušenost a věřili, že jen očkováním můžeme své dítě ochránit. První dcera měla po očkování oslabenou imunitu, byla stále nemocná, trpěla astmatem a alergiemi, ale to je přeci u dětí normální, takže jsme tomu věřili a dál dali na rady lékařů. Druhá dcera bohužel takové „štěstí“ neměla. Již v porodnici měla po očkování na TBC výraznou reakci, kašlala a dusila se a jako novorozeně dostala ve věku 5 dnů antibiotika, já u ní seděla a modlila se, aby se neudusila. Každé další očkování ale Barunka snášela hůře a hůře, měla horečky, celé noci plakala, opakovaně dostávala antibiotika. Lékaři tvrdili, že je to normální, malé děti přeci marodí. My tomu stále ještě věřili. Jako kdyby to nestačilo, začala mít Barunka těžké projevy astma a ekzému, kůžičku měla jako papír, a když natáhla ruku, kůže ji praskala a krvácela, celé noci se škrábala, nemohla spinkat, vše bylo od krve. Po každém dalším očkování se něco přidávalo, ve dvou letech začala mít epileptické mikrozáchvaty a přestala mluvit, i tak se nadále v očkování pokračovalo dle platného schváleného očkovacího kalendáře a dle lékaře nebyl její nepříznivý zdravotní stav problém, nám to ale již jako normální stav nepřipadalo. Po jednom z posledních očkování jsme museli volat rychlou záchrannou službu, Barunka opuchla a dusila se. Pro matku nemůže být nic horšího než muset bezmocně sledovat utrpení vlastního dítěte…. Po této události začala Bára omdlévat a byla hospitalizována, příčina neznáma, i přes to nám bylo doporučeno dále očkovat, tyto její stavy s očkováním přeci nemohou souviset, další vakcínu jsme měli již podstoupit v Krajské nemocnici kvůli případným dalším náhlým stavům, teprve tehdy nám to jako rodičům začalo docházet….bohužel, až tak pozdě….přestali jsme spoléhat na pediatra a hledali jiné možnosti léčby potíží naši dcery, sjezdili jsme polovinu republiky, ale vyplatilo se to, Barunka se přestala dusit, mohla znovu běhat s kamarády a nemusela se trápit s kůží popraskanou do krve….Dnes je Báře 14 let, boj ještě úplně vyhraný není, stále bez příčiny omdlévá a má poruchu řeči, ale žije a to nejhorší máme snad již za sebou..…Držte nám palce!Lucka